Hlas synů Izacharových

Je smutnou skutečností, že i vyznávající křesťané, kteří se hlásí k evangelikalismu a deklarují svou víru v neomylnost plně vdechnutého Slova Božího, k některým jeho částem přistupují s určitým despektem. Málo je čtou a z určitých poznámek lze vysledovat, že je nevnímají jako příliš relevantní. Nesouvisí to samo o sobě s jejich obtížností, protože kupříkladu některé prorocké knihy či Zjevení Janovo nepochybně rovněž patří mezi složité pasáže, ale u nich…

„I pravil jim: Sobota pro člověka učiněna jest, a ne člověk pro sobotu. Protož Syn člověka jest pánem také i soboty“ (Mk. 2:27-28). Současná církev čtvrté přikázání odvrhla coby údajně nerelevantní, čistě židovské ceremoniální ustanovení. V rozporu s tím Spasitel samotný potvrdil, že jde o něco, co Pán Bůh učinil pro člověka jako takového a k jeho užitku. Cokoliv, co Hospodin připravil k našemu dobru, nemůžeme bezpečně ignorovat, jinak pohrdáme…

„I pravil jim: Sobota pro člověka učiněna jest, a ne člověk pro sobotu. Protož Syn člověka jest pánem také i soboty“ (Mk. 2:27-28). I když moderní antinomianismus popírá závaznost Desatera pro křesťany coby standardu svatosti jako celek, jde-li se do detailu, v praxi nemůže odmítnout relevanci zákazu ateismu, modlářství, ani braní jména Božího nadarmo, tím méně kteréhokoliv z přikázání regulujících mezilidské vztahy, jako nezabiješ, nesesmilníš, nepokradeš a podobně. Své odmítání…

Použije-li dnes někdo pro potvrzení nějaké myšlenky jako důkazního textu verše ze Starého zákona, může jako protiargument namnoze slyšet námitku, že se jedná o Starý Zákon, křesťané žijí pod milostí a ne pod Zákonem, a tak se ten či onen verš dnes již nedá takto brát a použít. Obzvlášť to platí, jedná-li se zrovna o některý verš z těch částí knih Mojžíšových, které neobsahují zrovna historii a popis událostí, ať…

Apoštol Pavel musel podstatnou část své služby věnovat zápasu proti judaizujícím falešným učitelům, kteří se snažili převrátit čisté evangelium o milosti Boží učiněné skrze Krista, když vedle něj předkládali jako nezbytnosti dodržování židovských ceremonií. Ač jinak vystupoval vůči těm, kteříž pod zákonem jsou, jako by pod zákonem byl, aby ty, kteříž pod zákonem jsou, získal (1. Kor. 9:20), jiným, jenž chtěli vystavit svou vlastní spravedlnost na místo té Kristovy, v…

„Tehdy všickni lidé města toho uházejí jej kamením a umřeť.“ (Deuteronomium 21:21) Žalmista David, muž podle srdce Božího, vyznal Hospodinu o pravdě Jeho Slova, že „všecky rozkazy tvé o všech věcech pravé býti poznávám“ (Ž. 119:128), a stejné srdce má mít každý pravý následovník Pána Ježíše. David se ve svém přesvědčení utvrdil o to víc, že všude okolo něj bezbožníci zrušili zákon Boží, který on tak miloval (viz v. 126-127)….

„…kterýmž před očima Ježíš Kristus prvé byl vypsán…“ (Galatským 3:1). Vzhledem k rozšířenému antiomianismu valná část moderního křesťanstva odmítá závaznost Desatera pro křesťany coby měřítka svatosti, podle kterého mají skrze Ducha ve víře směrovat svůj život, spoléhajíce se ve všem na Krista. (O tom, že poslušností Zákona si nelze vydobýt spásu ani zásluhy před Pánem Bohem, přitom nemůže být mezi znovuzrozenými křesťany sporu.) Když se však zaměříme na jednotlivá přikázání,…

Dnes, 22. června, uplynulo již 300 let od smrti kazatele evangelia a vykladače Písma Matthewa Henryho, jednoho z reků víry a muže Božího, kterého si Duch Svatý mimořádným způsobem použil a dodnes skrze jeho dílo používá. Směle o něm tedy můžeme říci, že ač umřev, ještě mluví. List Židům nás napomíná, abychom zpomínali na vůdce své, kteříž nám mluvili Slovo Boží, jejichžto obcování jaký byl cíl, spatřujíce, následovali víry jejich…

Když se to vezme do důsledku, spory ohledně platnosti Desatera pro křesťany jakožto měřítka svatého života, o který má Boží lid ve víře a z moci Ducha Svatého usilovat, se ve své podstatě vlastně týká jen oddělení jednoho dne ze sedmi – záměrně neříkám soboty – pro bohoslužbu (možná by byly spory i o druhé přikázání v kontextu obrázků Pána Ježíše, ale to již spíše jako marginálie). Když dnes někdo…

V dnešní ekumenické době, kdy se mávlo rukou nad tolika nebezpečími ohrožujícími církev, zůstalo jednou z mála věcí, kterých se moderní křesťan skutečně bojí, zákonictví. Zašlo to až tak daleko, že se lidé dnes bojí daleko víc upadnout do zákonictví než být neposlušní a padnout do hříchu, takže opustili vyváženost, která vede Boží děti neodchýlit se vpravo ani vlevo. O málokterém tématu je tak v církvi většího zmatku, nepochopení a…