Hlas synů Izacharových

Před zhruba půl rokem jsme si připomněli porážku českých stavů u Bílé Hory a její devastující následky zejména v oblasti duchovní. Ač se dnes Jiráskův pojem „doba temna“ odmítá nebo zesměšňuje, z hlediska ztráty světla evangelia vystihuje realitu naprosto. Bílá Hora představovala první zlom, druhý byla staroměstská exekuce dvaceti sedmi pánů nebo vůdců povstání. Čtyřsetleté výročí této události si připomínáme v těchto dnech. Jako poslední přelom můžeme označit vydání Obnoveného…

8. listopadu jsme si připomněli čtyřsetleté výročí od bitvy na Bílé Hoře. Nebyla to nejkrvavější bitva třicetileté války, a to ani na našem území, ale ovlivnila naše země jako málokterá jiná, jestli ne vůbec nejvíce. Znamenala porážku českého stavovského povstání a na dlouhou dobu definitivní podmanění našich zemí pod naprostou nadvládu římskokatolických Habsburků, kteří začali tvrdou rukou prosazovat svou falešnou víru – a měli s tím značný úspěch. Mnozí se…

Ačkoliv v České republice nyní rezonuje především úmrtí Karla Gotta, Boží lid by měl pamatovat, že v očích Hospodinových není drahá smrt slavných osobností, jako je tomu u lidí tohoto světa, ale smrt svatých Jeho (Ž. 116:15). Z nebeského hlediska je tak mnohem zaznamenáníhodnější, že v těchto dnech, konkrétně 23. září, si Pán života i smrti odvolal do slávy svého vzácného služebníka a drahého bratra ve víře, Richarda Petera Bennetta….

Když čteme v Písmu nebo v historii o Božích mučednících, kteří podstoupili kvůli svému svědectví pro Pána hrozné utrpení a i smrt, často nás v mysli jímá úzkost nad tím, co tito muži i ženy museli vytrpět. Věznění a stětí Jana Křtitele, kamenování apoštola Pavla, ukřižování Petra hlavou dolů, upálení myriád dalších, včetně našeho Mistra Jana Husa, do toho všeho se moderní člověk jen těžko dovede opravdově vžít. Je sice…

I českými médii proběhla zpráva, že papež František v rozhovoru s italským novinářem Eugeniem Scalfarim řekl, že neexistuje peklo coby místo věčného utrpení, ale že nespasené duše jednoduše zmizí, přestanou existovat. Tento teologický názor se nazývá anihilacionismus, z lat. annihilo, redukovat na nic, zničit. Nejedná se ovšem o oficiální pozici římskokatolické církve, takže o to je výrok kontroverznější.

Jana Amose Komenského coby Učitele národů či Češi váží a řadí mezi největší osobnosti našich dějin vskutku oprávněně. Komenský byl dozajista osobností evropského formátu, a i mnozí za hranicemi si nyli vědomi, s kým mají tu čest a jaký může mít jeho dílo význam pro utvrzení protestantismu v Evropě i jinde skrze vzdělání mládeže – ať už hovoříme o Samuelu Hartlibovi, Axelu Oxenstiernovi a Kristýně I. Švédské, Zuzaně Lorántffyové (vdově…

I když to tak protestanté často nevnímají, reformaci lze považovat za jedno z nejvýznamnějších, ne-li vůbec nejvýznamnější probuzení v dějinách církve. O probuzení spíše uvažujeme v poněkud modernějších kontextech, počínaje od Prvního velkého probuzení v Americe přes Druhé velké probuzení v 19. století až po různá menší či větší probuzení ve 20. století (přičemž musíme podotknout, že některá tak zvaná probuzení smutně nebyla pravými probuzeními z Ducha Svatého, ale něco…

Ve středověké Evropě se konaly v průběhu let mnohé teologické disputace, často v rámci koncilů, kterých se účastnila i řada mnichů z různých řádů, kteří se často na probíraných otázkách nemohli shodnout, protože jejich řády byly založeny na různých vizích a měly jiné důrazy. Je však zajímavé že možná ten nejdůležitější mnišský spor k žádné ústní disputaci mezi jeho aktéry nevedl. Máme na mysli samozřejmě spor o odpustcích mezi (tehdy)…

V rámci blížícího se výročí počátku reformace jsme si připomněli dnes již nepopulární pravdu o tom, že reformátoři a po další tři staletí i jejich následovníci vnímali římskokatolickou církev jako nevěstku babylonskou, království Antikristovo, a že reformaci považovali za vyjítí z něj a osvobození se z pout ďábelské lži, vedoucí miliony do pekla. Zdůraznili jsme rovněž, že to nebyl pohled jen jednoho či dvou nejvýznamnějších představitelů reformace, ale naprosto všech, bez ohledu…

Tento rok se bude svět i církev v rámci pětistého výročí reformace touto nanejvýš významnou kapitolou církevních dějin zaobírat ze všech možných úhlů pohledu. Připomene si její příčiny a důsledky, významné osobnosti i jejich zápasy. Krize středověké společnosti, Tetzelova mise s odpustky, přibití 95 tezí, učené disputace, spálení papežské buly, sněm ve Wormsu, slavná Lutherova slova „zde stojím a nemohu jinak,“ sepsání Augspurské konfese, vydání Institucí, Kalvínovo působení v Ženevě,…