Před půlrokem jsme si připomínali významné výročí upálení Mistra Jana Husa. O Husovi a jeho mučednictví pro pravdu Páně, která vítězí, i když načas poražena bývá, se popsalo mnoho stran. Zdrojů o tomto muži Božím máme dost – koneckonců, Hus psal teologická díla (O církvi, O šesti bludech, Knížky o svatokupectví apod.), traktáty, kázání i dopisy, z nichž čerpáme informace o jeho smýšlení, postojích i některých detailech o jeho životě. Co se však týče kostnického procesu a upálení, za zprávu o nich vděčíme jednomu muži, Petru z Mladoňovic. Akta z koncilu v Kostnici se nedochovala; Petr z Mladoňovic, očitý svědek Husova procesu, však sepsal (latinsky) své vzpomínky, bez kterých se žádný historik zabývající se českým předreformátorem nemůže obejít. Tvořily i hlavní zdroj pro předmětné kapitoly Knihy mučedníků Johna Foxe. Zdroj to je velmi věrohodný, neboť Petr z Mladoňovic v průběhu koncilu pečlivě shromažďoval velké množství dokladů – opisy dokumentů, osvědčení, listin, žalob, odpovědí, dopisů, traktátů a kázání, a to českých i latinských. Toto svědectví, přeložené na začátku 20. století Václavem Flajšhansem, nyní předkládáme v příloze.

Petr z Mladoňovic se narodil roku 1390 v Mladoňovicích, malé vsi asi 40 km na jih od Jihlavy. O jeho dětství není nic známo; první zmínku o něm máme z roku 1409, kdy se stal bakalářem svobodných umění na Karlově univerzitě – dokonce jako premiant. Titul mu udělil Hus sám. Mladý absolvent se přiklonil k reformní straně, byť zřejmě v Husově táboře nepatřil mezi nejradikálnější. Je však zřejmé, že pravda evangelia, která v té době v Čechách začala opět prosvítat skrz bludné papežské nánosy, na něj zapůsobila a dotkla se jeho srdce; to dokázal svým věrným státním za slavným Kristovým mučedníkem.

Někdy po roce 1411 se stal písařem a sekretářem Jana z Chlumu, významného Husova podporovatele. Z toho titulu se Mladoňovic účastnil koncilu a v průběhu procesu hrál důležitou úlohu, neboť vyřizoval veškerou korespondenci směřující od odesilatelů z Čech do rukou Husových a naopak. (Z velké míry díky němu se nám Husovy dopisy zachovaly až dodnes.) Nebyl zde ovšem jen jako pouhý prostředník a pozorovatel, ale ovlivnil i proces samotný. Zformuloval a sepsal za české a polské pány stížnost, v níž upozorňovali na porušení glejtu císaře Zikmunda a na to, že je s Husem ve vězení špatně nakládáno a nedostává se mu veřejného slyšení – a sám tuto stížnost veřejně přečetl na veřejném shromáždění. Zabránil také možnému předčasnému odsouzení Husa bez slyšení 5. června. Jeden ze služebníků Jana z Chlumu zaregistroval, jak ten den prokurátor předčítal nějaký text bez Husovy přítomnosti. Rychle to sdělil Petrovi a ten ihned běžel upozornit Jana z Chlumu, který to ohlásil Zikmundovi, jenž již předtím Husovi slíbil veřejný proces a tento svůj slib chtěl splnit – a tak zasáhl v Husův prospěch.

Sám Hus měl k mladému bakaláři vřelý vztah a byl mu vděčen za jeho podporu a pomoc. Po zatčení Petr přinesl Mistru Janovi breviář a kožich, aby netrpěl takovou zimou. Nejspíše mu též zaopatřil inkoust, pera a kalamář. Hus si toho vážil natolik, že mu chtěl odkázat svoje knihy; v jednom dopise ho ostatně označil za „svého nejvěrnějšího a nejstálejšího těšitele a posilovatele.“ I když Mladoňovicova podpora spočívala spíše v drobnějších službách, měla velkou cenu, jak říká sám náš Spasitel: „A kdož by koli dal jednomu z těchto nejmenších číši [vody] studené k nápoji, toliko ve jménu učedlníka, zajisté pravím vám, neztratíť odplaty své.“ (Mt. 10:42) A: „Cožkoli jste činili jednomu z bratří těchto mých nejmenších, mně jste učinili.“ (Mt. 25:40)

Po tom všem bylo pro písaře těžké sledovat Husovu mučednickou smrt, která jej velmi zasáhla; i poté nicméně v Kostnici zůstal a sledoval proces s Jeronýmem Pražským. Teprve po jeho upálení se vrátil do Prahy, kde dokončil mistrovská studia. Poté se stal kazatelem v kostele svatého Michala u Staroměstského náměstí. V době husitských bojů, ač sám kališník, vystupoval proti táboritům a v roce 1427 musel dokonce opustit Prahu. Po skončení válek se však vrátil a stal se nakonec rektorem univerzity. Umřel v roce 1451.

Mladoňovicovo svědectví o procesu a upálení Mistra Jana Husa je neobyčejně cenné; mělo též velký vliv a význam. Jednu dobu se dokonce jednalo o nejčtenější Čechem napsaný spis v Evropě. V jistém smyslu obyčejný písař (byť slovo obyčejný není příliš patřičné, neb Petr byl na svou dobu velmi vzdělaný) tak posloužil Boží věci víc než leckterý kněz té doby. Ano, náš zapisující bakalář se svým významem nemůže rovnat Husovi, který stál neohroženě v opozici vůči vlastně celé oficiální církvi, a zpečetil své svědectví mučednickou smrtí. Ale v těchto událostech měl od Pána svůj úkol a svou danou roli, tedy zejména sledovat události a posléze o nichy svědčit, a tu věrně naplnil – a bez něj by církev byla ochuzena o mnohé povzbuzení, které jí ve všech dobách plynulo ze vzácného Husova příkladu stání za pravdou třeba i proti všemu světu.

Pamatujme, že Pán pro každého z nás má svůj úkol; někdo větší, někdo menší, na tom nezáleží. Pán nebude soudit a odměňovat podle velikosti skutků, ale podle věrnosti, s jakou se našeho úkolu zhostíme. Usilujme tedy poznat konkrétní Boží vůli pro náš život, a po vzoru Petra z Mladoňovic čiňme, co po nás Pán žádá, ať se nám to zdá veliké či malé. On je mocen vzít i naše dva šarty či pět chlebů a dvě rybičky, a rozmnožit naše malé dílo pro svou slávu, a užít jej často tak, jak by nás ani nenapadlo. Budiž mu proto za to chvála a čest a sláva až na věky věků. Amen i amen.

Zpráva o soudu a odsouzení M. J. Husi v Kostnici (PDF, 492 kB)