Dnešní (zejména konzervativní) protestanté si často myslí, že u nich dosáhla reformace svého vrcholu, že se již oprostili ode všech nánosů římského katolicismu, který ještě zůstal u Kalvína či Luthera. Takoví dokazují (1.) že minimálně od Kalvína nečetli ani řádku – ženevský reformátor si římský katolicismus tak ošklivil a tak jím pohrdal, že si nelze představit, že by si z něj chtěl a mohl ponechat cokoliv, o čem nebyl pevně přesvědčen z Písma. Ti, kteří si myslí, že Kalvínův křest dětí je takovým pozůstatkem a hloupě se domnívají, že se tak reformátor dětem snažil skrze rituál zajistit spasení (kdyby to tak bylo, tak by nebyla žádná reformace, protože by to znamenalo, že Kalvín nepochopil naprosté základy evangelia), nechť zví, že tento kníže vykladačů Písma otázku křtu s největší pravděpodobností prostudoval do větší hloubky než oni. Tím neříkám, že jeho pohled je nutno přijmout, nicméně by bylo záhodno jej aspoň prozkoumat a opustit onu hloupou myšlenku katolického pozůstatku. (2.) Takoví též dokazují velikou ignoranci a neschopnost znát a rozumět časům, jakž dovedli za blahé vlády Davidovi synové Izacharovi (2. Par. 12:32), a svou velikou pýchu.

V posledních 50 letech (ale v některých případech i předtím) mezi protestanty totiž došlo k tak nebývalému rozkvětu a návratu různých prvků pro římský katolicismus typických, že nad tím zůstává rozum stát. Těžko se pak lze vyvyšovat nad reformátory, kteří pod bludným a antikristovým učením vyrůstali (a přesto se aspoň v případě Kalvína z milosti Boží zázračným způsobem od oněch ďábelských doktrín a praktik, pokud je mi známo, zcela očistili, 2. Tim. 2:21), když ti, kteří vyrůstali pod kazatelnami protestantskými v době, kdy je protestantismus na scéně již 500 let, přejímají mnohé předpoklady, východiska a schémata myšlení, která jsou vlastní katolíkům. Pojďme si je tedy krátce nastínit. Více zde (PDF, 136 kB)