Nedlouho po zprávě o první ženě ve funkci generální tajemnice Britské baptistické jednoty přichází další velmi podobná zpráva, která dokumentuje odpadnutí jedné z nejstarších presbyterních církví vůbec. Vidíme, že apostáze si denominace nevybírá a pohltí každého, kdo se vydal cestou liberalismu, Barthovy neoortodoxie a koneckonců i nového evangelikalismu, ať už je baptista, metodista, presbyterián nebo kdokoliv jiný. Skotská presbyterní církev (Church of Scotland), jejíž historie sahá až k reformátorovi Johnu Knoxovi, 20. května na jednání své presbyterie otevřela od roku 2015 své kazatelny i homosexuálům (zdroj). Nutno dodat, že tím jen potvrdila stávající situaci, protože první otevřeně homosexuální kazatel byl  u nich jmenován už před 4 lety. Po ordinaci žen, zavedené v roce 1969, překročila tato denominace další rubikon odpadnutí.

Oficiálně se presbyterie snaží tvrdit, že stále stojí za tím, že manželství má být svazek mezi mužem a ženou, ale jsou to jen prázdná slova. Svým posledním krokem, kterým se snažila zavděčit (extrémně) liberálně zaměřeným sborům, homosexuální svazky zcela protibiblicky legitimizovala. Těžko si můžeme představit, kam níž by mohla ještě spadnout. Podivuhodně se k tomu trefují slova proroka Izaiáše: „Juda padl, proto že jazyk jejich a skutkové jejich jsou proti Hospodinu, k dráždění očí slávy jeho. Nestydatost tváři jejich svědčí proti nim; hřích zajisté svůj jako Sodomští ohlašují, a netají. Běda duši jejich, nebo sami na sebe uvodí zlé.“ (Iz. 3:8-9) Přirovnání platí v tomto případě zcela doslova, protože se jedná o naprosto stejný hřích, který se rozbujel v Sodomě a přivedl ji ke zkáze. A presbyterie legitimizovala hřích těch, kteří jej nestydatě ohlašují, ignorujíc Písmo, které varuje, že „samcoložníci (…) dědictví království Božího nedůjdou.“ (1. Kor. 6:10) Na závěr si též připomeňme také, že zde jde o porušení jasného biblického příkazu, že biskup (neboli starší – presbyter – a tedy i kazatel) má být „jedné manželky muž“.

Nejde zde o to, že by lidé s homosexuální orientací nemohli být spaseni. Apoštol Pavel, když odsoudil v citovaném oddíle listu do Korintu různé hříchy včetně homosexuality, píše, že „takoví jste někteří byli, ale obmyti jste, ale posvěceni jste, ale ospravedlněni jste ve jménu Pána Jezukrista a skrze Ducha Boha našeho.“ (1. Kor. 6:11) I pro ně platí dobrá zpráva o očištění hříchů skrze krev Pána Ježíše Krista. Je zde ale důležitá věc – nelze to bez pokání, tedy odvrácení se od dřívějšího způsobu života i od té žádosti, která je sama o sobě hříšná a nečistá (Řím. 1:24-27). Poté musí následovat posvěcení (ne, že bychom byli ospravedlněni na základě posvěcení, ale posvěcení obrácení a ospravedlněni vždy následuje).

Presbyterní církev Skotska toto svým rozhodnutím naprosto ignoruje. Ukazuje to, že již nemá evangelium a nerozumí elementární zvěsti Písma. Evangelium je dobrá zvěst o spasení, ale vždycky zahrnuje pokání z mrtvých skutků. Jestliže ordinuje za kazatele ty, kteří očividně nic takového neučinili a naopak si ve svých mrzkostech libují, pak nechápe ani nejzákladnější věci. Nejedná se zde tak o okrajovou otázku. Lidé by někdy takové věci jako ordinace žen či homosexuálů přecházeli s argumentem, že na takových věcech spása nestojí, že nejdůležitější je evangelium o Pánu Ježíši; hlavně když věříme v Krista, a i když s takovými věcmi třeba nesouhlasíme, není v tom nutné být tak radikální. Zní to hezky, ale není tomu tak. Kdo v těchto věcech svévolně opustí jasné učení Božího Slova a myslí si, že se mu podaří udržet si čisté evangelium, je naprostý blázen a ignorant. I historie nás učí, že tomu tak nikdy není. Ačkoliv na první pohled tato zpráva nemá s děním v České republice skoro nic společného, je velmi důležitá, protože varuje. Varuje ty, kteří zůstávají v liberálních nebo liberalizujících církvích a i když se jim třeba mnoho věcí nelíbí, utěšují se, že se jim podaří si udržet aspoň to evangelium. Nepodaří, jak ukazuje i tento nedávný vývoj ve skotské církvi. Spolu s Mojžíšem si tak musíme povzdychnout: „Ó by moudří byli, rozuměliť by tomu, prohlédali by na poslední věci své.“ (Dt. 32:29)