Hlas synů Izacharových

Základní zvěstí evangelia Božího je historický fakt, že Pán Ježíš Kristus, Syn Boží, veliký a milostivý Spasitel, přišel nás, bídné lidi, zachránit z našeho hříchu tím, že za nás žil spravedlivým životem, poté se za nás obětoval na kříži, prolévaje pro naše ospravedlnění svou krev, a nakonec naši spásu zapečetil svým slavným vzkříšením z mrtvých, po němž vstoupil zpět k Otci do slávy, kde vedle Něj sedí na trůnu a…

V dobách všeobecného či aspoň masivně rozšířeného úpadku církve a jejího odklonu od Božích pravd se těžko nachází oblast, která by zůstávala nezasažená a v níž by si denominace běžně držely aspoň základně biblický standard. A v jednom ohledu se těžko určuje, který konkrétní odklon přináší nejzávažnější následky, protože každé nahrazení Božích řádů těmi lidskými má své negativní důsledky. Jak jsme si však již dříve poukázali, z Bible můžeme vidět,…

„I pravil jim: Sobota pro člověka učiněna jest, a ne člověk pro sobotu. Protož Syn člověka jest pánem také i soboty“ (Mk. 2:27-28). Současná církev čtvrté přikázání odvrhla coby údajně nerelevantní, čistě židovské ceremoniální ustanovení. V rozporu s tím Spasitel samotný potvrdil, že jde o něco, co Pán Bůh učinil pro člověka jako takového a k jeho užitku. Cokoliv, co Hospodin připravil k našemu dobru, nemůžeme bezpečně ignorovat, jinak pohrdáme…

„I pravil jim: Sobota pro člověka učiněna jest, a ne člověk pro sobotu. Protož Syn člověka jest pánem také i soboty“ (Mk. 2:27-28). I když moderní antinomianismus popírá závaznost Desatera pro křesťany coby standardu svatosti jako celek, jde-li se do detailu, v praxi nemůže odmítnout relevanci zákazu ateismu, modlářství, ani braní jména Božího nadarmo, tím méně kteréhokoliv z přikázání regulujících mezilidské vztahy, jako nezabiješ, nesesmilníš, nepokradeš a podobně. Své odmítání…

Kniha Zjevení představuje bezpochyby jednu z nejobtížnějších částí Nového Zákona, a vedle jiných prorockých knih Starého Zákona také obecně celé Bible. Běžný čtenář se při jejím čtení jen u mála kapitol obejde bez pomoci komentářů; bez nich si většina věřících připadá zcela ztracená a nejspíš by neměla ponětí, co si o oněch zvláštních viděních myslet. (Nakolik jsou které komentáře správné, je samozřejmě další věc.) Jeden z mála úseků, kterému věřící…

Když někdo chce co nejlépe systematicky pochopit evangelium, totiž co pro nás Pán Ježíš Kristus učinil, z čeho, jak a k čemu nás vysvobodil, první knihou, ke které by se měl obrátit, by byla epištola Římanům, kde přesně takový logický, systematický výklad podává apoštol Pavel pod plnou inspirací Ducha Svatého. Její logika a systematičnost však neimplikuje, že se jedná o knihu jednoduchou, spíše naopak; ostatně se zabývá těmi nejvyššími tajemstvími…

Ač v Písmu svatém nacházíme mnoho specifických Božích jmen, dvě z nich jsou zcela zásadní. Jedno je obecné označení Boha, Elohím, což je plurál od slova El, bůh, které lze užít rovněž pro jakékoliv pohanské božstvo. El pochází z kořene, který v sobě zahrnuje aspekt síly, proto jej Kraličtí často vystihovali spojením Bůh silný. Množné číslo ve jméně Elohím je buď plurál majesticus, nebo poukazuje na Boží Trojici. Druhé nejvýznačnější…

Použije-li dnes někdo pro potvrzení nějaké myšlenky jako důkazního textu verše ze Starého zákona, může jako protiargument namnoze slyšet námitku, že se jedná o Starý Zákon, křesťané žijí pod milostí a ne pod Zákonem, a tak se ten či onen verš dnes již nedá takto brát a použít. Obzvlášť to platí, jedná-li se zrovna o některý verš z těch částí knih Mojžíšových, které neobsahují zrovna historii a popis událostí, ať…

V jednom z nejkratších Žalmů Písma čteme o blaženosti, které pro lid Boží přináší pravá jednota: „Aj, jak dobré a jak utěšené, když bratří v jednomyslnosti přebývají! Jako mast výborná na hlavě, sstupující na bradu, bradu Aronovu, tekoucí až i na podolek roucha jeho. A jako rosa Hermon, kteráž sstupuje na hory Sionské. Nebo tu udílí Hospodin požehnání [i] života až na věky“(Žalm 133). Prožívat takové obecenství plné jednomyslnosti a…

Při teologických disputacích na kontroverzní témata se praví věřící musí vždy odvolávat na Bibli, jediný závazný a neomylný zdroj pravdy Boží, bez kterého jsme zcela v temnotě, neschopní se svou moudrostí dobrat správných duchovních závěrů. „Co praví Písmo?“ je velká otázka, kterou si mají všichni klást. Boží Slovo tedy slouží jako měřítko a soudce ve všech doktrinálních otázkách. To je jeho důležitá role; neměli bychom však zapomínat, že to není…