J. C. Ryle: Apoštolské obavy, část 1.
„Ale bojím se, aby snad, jakž onen had svedl Evu chytrostí svou, tak nebyly porušeny mysli vaše od sprostnosti, kteráž jest v Kristu.“ ( 2. Korintským 11:3)
O mnohých recích víry máme v Bibli zaznamenáno jejich selhání, kdy podlehli nějakému strachu; Abraham se bál o svůj život a oklamal Abimelecha ohledně svého vztahu k Sáře, David pro strach před Saulem uprchl k Filistinským, Eliáš zas utekl před vyhrůžkou Jezábel, Petr se bál veleknězovy děvečky a lze uvést ještě celou řadu dalších příkladů. Ovšem u apoštola Pavla bychom v Písmu žádný záznam o momentu zbabělosti nenalezli. Nerozpakoval se jít do Jeruzaléma, byť obdržel prorocké slovo o svém zajetí a vydání Římanům, a po celý život směle pokračoval ve službě bez ohledu na bití, kamenování, věznění, hlad a všelijaké jiné trápení. V tom všem dává takový příklad a standard odvážné mužnosti pro Pána, že se mu může aspoň přiblížit i málokdo z největších postav církevní historie, natožpak z běžných věřících. My se obyčejně obáváme vyslovených banalit (minimálně ve srovnání s tím, o čem hovoříme), jím nepohnula ani ta největší nebezpečí.
Přesto zde máme slova o jednom jeho strachu: „Bojím se.“ Když tato slova vysloví někdo takový, můžeme s jistotou vědět, že jde o skutečně vážné riziko, které by zlehčoval jen naprostý hlupák. Některá odvaha není skutečnou odvahou, ale pouhým bláznovstvím. Není projev hrdinství vědomě vypít jed.
Jistě, apoštol se nebál sám o sebe, ale o jemu svěřený lid, kterému měl sloužit a vést ho na cestě za Pánem. To však na věci nic nemění. Statečný muž Boží se nebál, že Korintští velmi pravděpodobně zakusí pronásledováni římskou mocí nebo budou snášet útrapy od nevěřících Židů. Neobával se ohledně nich ničeho, co by u sebe samého ignoroval. Proto nás ta slova tolik konfrontují. Při těch všech obavách, jež nás trápí, můžeme říci, že se bojíme stejných věcí jako muž Boží? Smutně musíme konstatovat, že většina vyznávajících křesťanů nikoliv. Apoštol se u Korintských bál totiž „porušení jejich myslí“, toho, že budou v mysli zastávat špatné pohledy ohledně věcí Božích, specificky ohledně evangelia Kristova. Jelikož valná většina lidí v církvi se o doktríny a jejich čistotu nestarají a dokonce je aktivně upozaďují, můžeme oprávněně říci, že se tedy nebojí porušení, nakažení svých myslí. Ovšem nebát se toho, čeho se bál jeden z nejstatečnějších mužů Božích v historii, je výrazem opravdu mimořádné hlouposti. Čti více…
Obrázky z duchovního dědictví Skotska
Asi před rokem jsme místo klasického článku dali na náš blog galerii fotografií z cest po Anglii, konkrétně z Londýna, Oxfordu a Dartmooru. Poukázali jsme si v tom kontextu rovněž na to, že s výjimkou Izraele snad žádné jiné národy nedostaly do vínku tak slavné duchovní dědictví, jako ty ze zemí Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Evangelium v nich v minulosti zakořenilo tak silně, a Pán Bůh jim v průběhu historie dával takové množství…
Čti více...Spasitel, Kristus, Pán
„Nebo narodil se vám dnes Spasitel, kterýž jest Kristus Pán, v městě Davidově“ (Lukáš 2:11). Na výše uvedený verš nepochybně slyšel nějaké kázání každý, kdo vyrůstal v církvi, nebo nějaký sbor navštěvoval aspoň s určitou pravidelností. O Vánocích, kdy si lidé připomínají narození Pána Ježíše Krista, se z něj káže z pochopitelných důvodů káže opakovaně, protože zase tolik textů se k danému účelu nenabízí. Jeho poselství se zdá jasné a…
Čti více...Nebeská přísloví pozemského krále, část 2.
Před více než rokem jsme se zabývali pravým smyslem knihy Přísloví. Ta patří mezi částí Bible, kterou by na první pohled mohli shledat užitečnou i leckteří nevěřící. Vyučuje k moudrosti, kterou hledali i mnozí pohané, jako Sokratés, Platón, Aristoteles, Seneca a jiní. Ale byl by omyl, kdybychom se domnívali, že biblická přísloví mohou vystihnout životy někoho takového. Šalomoun mluví o té moudrosti, jejímž počátkem je bázeň Hospodinova – totiž vážnost…
Čti více...David DiCanio: Hudba, pocity a ovoce – co utváří srdce?
Asi před rokem jsme se ve dvou článcích zabývali tím, že historické duchovní písně a moderní chvály představují dva diametrálně odlišné přístupy ke skládání písní, což uznávají i osobnosti z novoevangelikálních církví, které jinak se zpěvem současných chval nemají problém. Rovněž jsme si poukázali, který z obou přístupů ke skládání více odpovídá Božímu vzoru našich zpěvníků, totiž knize Žalmů (nepřekvapí, že ten historický). S ohledem na to, jak jsou moderní…
Čti více...Arthur W. Pink: Svrchovanost Boží v modlitbě
Hříšníka lze nazvat mnohými výstižnými synonymy; mezi jedno z nich patří i rebel. Adamův pád spočíval mimo jiné ve vzbouření se Boží autoritě a snaze postavit se na Jeho místo: „A budete jako bohové, vědouce dobré i zlé“ (Gn. 3:5). Od té doby člověk v této revoltě vůči svému Stvořiteli pokračuje. Nechce se Mu poddat, rád by si na Něm žil nezávisle a učinil vládcem svého života sebe samého. Proto…
Čti více...Eliábův vnějšek a vnitřek
„Když pak přišli, vida Eliába, řekl: Jistě před Hospodinem jest pomazaný jeho. Ale Hospodin řekl Samuelovi: Nehleď na tvárnost jeho a na zrůst postavy jeho, nebo jsem ho zavrhl; neboť ne[patřím], nač patří člověk. Člověk zajisté hledí [na to, což jest] před očima, ale Hospodin hledí k srdci.“ (1. Samuelova 16:6-7) Že Hospodinu nejde o pouhé vnější služby a vykonávání činností, byť jsou třeba samy o sobě dobré, ale záleží…
Čti více...Perly Arthura Pinka: Exodus 7:1-13
Již v minulosti jsme vícekrát čerpali z knih Arthura W. Pinka ze série Gleanings, tedy volně „Střípky“ z určitých částí Písma, konkrétně prvních dvou knih Mojžíšových, knihy Jozue a ze životů Eliáše a Pavla. Onen veliký Boží služebník byl jedním z největších Písmáků první poloviny 20. století – vždy duchovní, kristocentrický, pozorný vůči detailům, podněcující vážnou zbožnost a bázeň Hospodinovu. Každého křesťana, kazatele nevyjímaje, vždy velmi obohatí, když s ním…
Čti více...Oheň před deštěm
Sotva kdo v církvi by dnes tvrdil, že žijeme v době velikého Božího požehnání, v němž by církev vzkvétala. Charismatické církve se sice dříve snažily uměle vypůsobit rozličná probuzení a opakovaně tvrdily, že právě přišlo či přichází, ale i s tím v posledních letech značně polevily s ohledem na to, že všechna nepřekvapivě postupně vyšuměla. Co se týče západního světa, spojení „duchovní sucho“ by současný stav zkrátka vystihovalo mnohem lépe….
Čti více...C. H. Spurgeon: Zanedbávaná povinnost
Situace ve současné církvi je tak smutná, že z nadpisu „Zanedbávaná povinnost“ se jen velmi těžko odhaduje, čeho se článek vlastně může týkat – možností je příliš mnoho. Sotva kterou povinnost dnes větší část vyznávajících křesťanů plní zodpovědně a bez kompromisů a polovičatosti. Nicméně existují různé druhy zanedbání. Někdy plyne „pouze“ z obav či zahálčivosti, ač se jinak daná povinnost principiálně uznává, např. vydávání svědectví nebo modlitba. Jindy se ale…
Čti více...
Přidej