Obrázky z duchovního dědictví Skotska
Asi před rokem jsme místo klasického článku dali na náš blog galerii fotografií z cest po Anglii, konkrétně z Londýna, Oxfordu a Dartmooru. Poukázali jsme si v tom kontextu rovněž na to, že s výjimkou Izraele snad žádné jiné národy nedostaly do vínku tak slavné duchovní dědictví, jako ty ze zemí Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Evangelium v nich v minulosti zakořenilo tak silně, a Pán Bůh jim v průběhu historie dával takové množství mocných mužů i žen Božích, které v jiných zemích vlastně nemá obdoby.
Co se týče pozemského aspektu, Anglie byla nepochybně bohatší a politicky mocnější než Skotsko, Wales i Irsko, ale v duchovní oblasti její dominance nebyla ani zdaleka tak jasně daná. Zejména Skotsko se stalo vysloveně zemí reformace, a v průběhu historie i přes menší ekonomickou rozvinutost dokázalo podporovat mnohé zahraniční misie. Národ jako celek více stál za čistotou Božích věcí a méně podléhal některým pozůstatkům římského katolicismu, zejména sklonům k ritualismu a liturgii, což představoval problém zejména pro anglikánskou církev – proti čemuž bojovali právě puritáni, což ve striktním, technickém smyslu označuje skupinu kazatelů patřících do anglikánské církve, kteří ji usilovali od těchto vlivů očistit. Muže Boží stojící mimo anglikánskou církev sice v určitém ohledu lze označit za puritány v širším slova smyslu, protože s nimi sdíleli jejich biblická přesvědčení, ale striktně vzato mezi ně nepatřili. Ve Skotsku ovšem anglikánská církev – neboli episkopální, jak se nazývaly její odnože v dalších zemích – nikdy nebyla hlavní denominací.
Skotové byli ostatně vždycky samostatným národem, což se z vnějšího pohledu může trochu zanikat. I když s Anglií tvoří spojené království již přes 300 let, jejich unikátní identita nezanikla, byť zejména v 19. století ji museli poněkud oživovat, v procesu ne nepodobnému našemu národnímu obrození. Předtím ovšem měli do konce 16. století zcela samostatný stát, a v 17. století s jižním sousedem tzv. personální unii, kdy oběma zemím vládl stejný panovník, ale obě jinak od sebe stály odděleně, dokonce vůči sobě mohly zavádět cla. (Podobně tvořily české země personální unii s Uhrami za Jagellonců, což neznamenalo, že jsme byli ve společném státě.) Skotové na svou dřívější nezávislost, o kterou museli dříve v historii také často bojovat, nikdy nezapomněli, a dosud jejich všechny expozice v jejich památkách zdůrazňují čistě skotskou historii. Celobritská historie se v nich vyskytuje jen do té míry, do které v ní hrály roli skotské osobnosti nebo skotské pluky, jinak se téměř nezmiňuje. Čti více…
Spasitel, Kristus, Pán
„Nebo narodil se vám dnes Spasitel, kterýž jest Kristus Pán, v městě Davidově“ (Lukáš 2:11). Na výše uvedený verš nepochybně slyšel nějaké kázání každý, kdo vyrůstal v církvi, nebo nějaký sbor navštěvoval aspoň s určitou pravidelností. O Vánocích, kdy si lidé připomínají narození Pána Ježíše Krista, se z něj káže z pochopitelných důvodů káže opakovaně, protože zase tolik textů se k danému účelu nenabízí. Jeho poselství se zdá jasné a…
Čti více...Nebeská přísloví pozemského krále, část 2.
Před více než rokem jsme se zabývali pravým smyslem knihy Přísloví. Ta patří mezi částí Bible, kterou by na první pohled mohli shledat užitečnou i leckteří nevěřící. Vyučuje k moudrosti, kterou hledali i mnozí pohané, jako Sokratés, Platón, Aristoteles, Seneca a jiní. Ale byl by omyl, kdybychom se domnívali, že biblická přísloví mohou vystihnout životy někoho takového. Šalomoun mluví o té moudrosti, jejímž počátkem je bázeň Hospodinova – totiž vážnost…
Čti více...David DiCanio: Hudba, pocity a ovoce – co utváří srdce?
Asi před rokem jsme se ve dvou článcích zabývali tím, že historické duchovní písně a moderní chvály představují dva diametrálně odlišné přístupy ke skládání písní, což uznávají i osobnosti z novoevangelikálních církví, které jinak se zpěvem současných chval nemají problém. Rovněž jsme si poukázali, který z obou přístupů ke skládání více odpovídá Božímu vzoru našich zpěvníků, totiž knize Žalmů (nepřekvapí, že ten historický). S ohledem na to, jak jsou moderní…
Čti více...Arthur W. Pink: Svrchovanost Boží v modlitbě
Hříšníka lze nazvat mnohými výstižnými synonymy; mezi jedno z nich patří i rebel. Adamův pád spočíval mimo jiné ve vzbouření se Boží autoritě a snaze postavit se na Jeho místo: „A budete jako bohové, vědouce dobré i zlé“ (Gn. 3:5). Od té doby člověk v této revoltě vůči svému Stvořiteli pokračuje. Nechce se Mu poddat, rád by si na Něm žil nezávisle a učinil vládcem svého života sebe samého. Proto…
Čti více...Eliábův vnějšek a vnitřek
„Když pak přišli, vida Eliába, řekl: Jistě před Hospodinem jest pomazaný jeho. Ale Hospodin řekl Samuelovi: Nehleď na tvárnost jeho a na zrůst postavy jeho, nebo jsem ho zavrhl; neboť ne[patřím], nač patří člověk. Člověk zajisté hledí [na to, což jest] před očima, ale Hospodin hledí k srdci.“ (1. Samuelova 16:6-7) Že Hospodinu nejde o pouhé vnější služby a vykonávání činností, byť jsou třeba samy o sobě dobré, ale záleží…
Čti více...Perly Arthura Pinka: Exodus 7:1-13
Již v minulosti jsme vícekrát čerpali z knih Arthura W. Pinka ze série Gleanings, tedy volně „Střípky“ z určitých částí Písma, konkrétně prvních dvou knih Mojžíšových, knihy Jozue a ze životů Eliáše a Pavla. Onen veliký Boží služebník byl jedním z největších Písmáků první poloviny 20. století – vždy duchovní, kristocentrický, pozorný vůči detailům, podněcující vážnou zbožnost a bázeň Hospodinovu. Každého křesťana, kazatele nevyjímaje, vždy velmi obohatí, když s ním…
Čti více...Oheň před deštěm
Sotva kdo v církvi by dnes tvrdil, že žijeme v době velikého Božího požehnání, v němž by církev vzkvétala. Charismatické církve se sice dříve snažily uměle vypůsobit rozličná probuzení a opakovaně tvrdily, že právě přišlo či přichází, ale i s tím v posledních letech značně polevily s ohledem na to, že všechna nepřekvapivě postupně vyšuměla. Co se týče západního světa, spojení „duchovní sucho“ by současný stav zkrátka vystihovalo mnohem lépe….
Čti více...C. H. Spurgeon: Zanedbávaná povinnost
Situace ve současné církvi je tak smutná, že z nadpisu „Zanedbávaná povinnost“ se jen velmi těžko odhaduje, čeho se článek vlastně může týkat – možností je příliš mnoho. Sotva kterou povinnost dnes větší část vyznávajících křesťanů plní zodpovědně a bez kompromisů a polovičatosti. Nicméně existují různé druhy zanedbání. Někdy plyne „pouze“ z obav či zahálčivosti, ač se jinak daná povinnost principiálně uznává, např. vydávání svědectví nebo modlitba. Jindy se ale…
Čti více...J. C. Ryle: Jste v boji? (Část 3.)
„Bojuj ten dobrý boj víry.“ (1. Timoteovi 6:12) Již po dvakráte jsme se zaobírali textem biskupa J. C. Rylea ohledně duchovního boje proti světu, tělu a ďáblu. V první části muž Boží rozebíral jeho obecnou důležitostí s ohledem na fakt, že vedení tohoto zápasu je pro znovuzrozené věřící absolutně nezbytné, a v druhé části tím konkrétním aspektem, že jde o boj víry. Na závěr nám již zbývá se ponořit do…
Čti více...
Přidej