David DiCanio: Hudba, pocity a ovoce – co utváří srdce?
Asi před rokem jsme se ve dvou článcích zabývali tím, že historické duchovní písně a moderní chvály představují dva diametrálně odlišné přístupy ke skládání písní, což uznávají i osobnosti z novoevangelikálních církví, které jinak se zpěvem současných chval nemají problém. Rovněž jsme si poukázali, který z obou přístupů ke skládání více odpovídá Božímu vzoru našich zpěvníků, totiž knize Žalmů (nepřekvapí, že ten historický). S ohledem na to, jak jsou moderní chvály obsahově chudé, může duchovně smýšlející člověk minimálně v českém kontextu již na základě samotných textů snadno posoudit, který z oněch naprosto odlišných typů písní by si měl zvolit pro svou bohoslužbu.
Ovšem problém s moderními chválami nemůžeme redukovat jen na otázku slov – nelze je totiž akceptovat, ani kdyby k nim jejich tvůrci přidávali texty lepší. V naší zemi se o to nikdo nesnaží, ale v anglosaském světě se v některých konzervativněji založených sborech pokouší skloubit obsahově hutnější texty s moderním doprovodem. Ani nemusí jít o vyslovený rock&roll, leckdy by daná hudba přišla mnohým velmi mírná a decentní. Leč i tyto pokusy je třeba odmítnout a vyvarovat se jejich přejímání. Nejde totiž jen o slova, jakkoliv jsou důležitá, ale rovněž o hudební stránku věci. K uctívání Hospodina nemůžeme užít jakoukoliv hudbu. Primárně se to týká žánrů spojených s otevřenou rebelií vůči Pánu Bohu a Jeho svatým standardům – což je de facto veškerá moderní sekulární hudba, tak úzce spojená s rozmachem smilstva a bezbožnosti – ale ne výlučně.
Zpívat Hospodinu máme rozumně (Žalm 47:8). Zpěv má být prostředkem, skrze který si více vrýváme do srdce vzácné pravdy evangelia, učení Písma a vzácnost Božího charakteru. Apoštol Pavel jej dává do přímé souvislosti s vyučováním se v pravdě Kristově: „Slovo Kristovo přebývejž v vás bohatě se vší moudrostí, učíce a napomínajíce sebe vespolek žalmy, a zpěvy, a písničkami duchovními, s milostí zpívajíce v srdci svém Pánu“ (Kol. 3:16). K tomu musíme užívat takové hudební formy, které tyto cíle podporují, a nikoliv podkopávají. Hudbu, která se vyznačuje přílišným důrazem na citový sentiment a vede spíše k obcházení mysli než podpoře pravého duchovního rozjímání, má tedy církev zavrhnout. Čti více…
Arthur W. Pink: Svrchovanost Boží v modlitbě
Hříšníka lze nazvat mnohými výstižnými synonymy; mezi jedno z nich patří i rebel. Adamův pád spočíval mimo jiné ve vzbouření se Boží autoritě a snaze postavit se na Jeho místo: „A budete jako bohové, vědouce dobré i zlé“ (Gn. 3:5). Od té doby člověk v této revoltě vůči svému Stvořiteli pokračuje. Nechce se Mu poddat, rád by si na Něm žil nezávisle a učinil vládcem svého života sebe samého. Proto…
Čti více...Eliábův vnějšek a vnitřek
„Když pak přišli, vida Eliába, řekl: Jistě před Hospodinem jest pomazaný jeho. Ale Hospodin řekl Samuelovi: Nehleď na tvárnost jeho a na zrůst postavy jeho, nebo jsem ho zavrhl; neboť ne[patřím], nač patří člověk. Člověk zajisté hledí [na to, což jest] před očima, ale Hospodin hledí k srdci.“ (1. Samuelova 16:6-7) Že Hospodinu nejde o pouhé vnější služby a vykonávání činností, byť jsou třeba samy o sobě dobré, ale záleží…
Čti více...Perly Arthura Pinka: Exodus 7:1-13
Již v minulosti jsme vícekrát čerpali z knih Arthura W. Pinka ze série Gleanings, tedy volně „Střípky“ z určitých částí Písma, konkrétně prvních dvou knih Mojžíšových, knihy Jozue a ze životů Eliáše a Pavla. Onen veliký Boží služebník byl jedním z největších Písmáků první poloviny 20. století – vždy duchovní, kristocentrický, pozorný vůči detailům, podněcující vážnou zbožnost a bázeň Hospodinovu. Každého křesťana, kazatele nevyjímaje, vždy velmi obohatí, když s ním…
Čti více...Oheň před deštěm
Sotva kdo v církvi by dnes tvrdil, že žijeme v době velikého Božího požehnání, v němž by církev vzkvétala. Charismatické církve se sice dříve snažily uměle vypůsobit rozličná probuzení a opakovaně tvrdily, že právě přišlo či přichází, ale i s tím v posledních letech značně polevily s ohledem na to, že všechna nepřekvapivě postupně vyšuměla. Co se týče západního světa, spojení „duchovní sucho“ by současný stav zkrátka vystihovalo mnohem lépe….
Čti více...C. H. Spurgeon: Zanedbávaná povinnost
Situace ve současné církvi je tak smutná, že z nadpisu „Zanedbávaná povinnost“ se jen velmi těžko odhaduje, čeho se článek vlastně může týkat – možností je příliš mnoho. Sotva kterou povinnost dnes větší část vyznávajících křesťanů plní zodpovědně a bez kompromisů a polovičatosti. Nicméně existují různé druhy zanedbání. Někdy plyne „pouze“ z obav či zahálčivosti, ač se jinak daná povinnost principiálně uznává, např. vydávání svědectví nebo modlitba. Jindy se ale…
Čti více...J. C. Ryle: Jste v boji? (Část 3.)
„Bojuj ten dobrý boj víry.“ (1. Timoteovi 6:12) Již po dvakráte jsme se zaobírali textem biskupa J. C. Rylea ohledně duchovního boje proti světu, tělu a ďáblu. V první části muž Boží rozebíral jeho obecnou důležitostí s ohledem na fakt, že vedení tohoto zápasu je pro znovuzrozené věřící absolutně nezbytné, a v druhé části tím konkrétním aspektem, že jde o boj víry. Na závěr nám již zbývá se ponořit do…
Čti více...J. C. Ryle: Jste v boji? (Část 2.)
„Bojuj ten dobrý boj víry.“ (1. Timoteovi 6:12) V předchozím článku jsme si představili první část statě Johna Charlese Rylea, ve kterém se zabývá důležitostí vedení křesťanského duchovního boje proti světu, tělu a ďáblu. Kdo o tomto zápase nic neví, není pravým křesťanem, zůstává ve tmě a ďáblově porobě, protože pravé křesťanství je boj. Satan nenechá znovuzrozené na pokoji, a byť je nemůže strnout do pekla, učiní vše, aby jimi…
Čti více...J. C. Ryle: Jste v boji? (Část 1.)
„Bojuj ten dobrý boj víry.“ (1. Timoteovi 6:12) V průzkumech veřejného mínění z posledních let vyplývalo, že svou zemi je ochotna se zbraní v ruce bránit jen menší část bojeschopného obyvatelstva. Ještě v roce 2024 to uváděla sotva třetina Čechů, i když v poslední době to patrně pod vlivem zhoršující se mezinárodní situace se podíl o dost zvýšil, byť čísla se liší průzkum od průzkumu. (Kolik z těch, kteří to…
Čti více...Vize zmrtvýchvstalého Krista, část 2.
V předchozím článku jsme se zabývali úvodem ke knize Zjevení, kterou mnozí studují se zaměřením na všechny prorocké obrazy, aby z nich vyčetli, co se přesně má v budoucnu stát. Poukázali jsme si, že tento přístup sice má své místo, ale často kvůli němu křesťané míjí to, co je v posledním spisu Bible to nejpodstatnější – totiž zjevení moci, slávy, důstojnosti a absolutní vyvýšenosti našeho Spasitele Pána Ježíše Krista. Snad…
Čti více...
Přidej