Mistře, nedbáš?
„Tedy stala se bouře veliká od větru, až se vlny na lodí valily, tak že se již naplňovala lodí. A on z zadu na lodí spal na podušce. I zbudili jej, a řekli jemu: Mistře, nedbáš, že hyneme?“ ( 2. Marek 4:37-38)
Markovo evangelium bývá někdy u věřících nedoceněno. Jelikož je nejkratší a drtivou většinu v něm zaznamenaných událostí a proslovů nacházíme i v jiných evangeliích, můžeme mít tendenci se dívat spíše právě tam. Paralelní líčení v synopticích ostatně bývají i delší. Přesto by byla škoda Marka pomíjet, protože přes relativní stručnost nám jeho evangelium často dává nějaký drobný detail, který Matouš i Lukáš pomíjí. Takové zdánlivé drobnosti jsou hodné zvláštního zřetele.
Platí to i o utišení bouře, jednom z nejznámějších zázraků Pána Ježíše. Pro učedníky to byla jedna ze zlomových událostí v jejich – do té doby značně omezeném – porozumění, kým vlastně jejich Mistr ve skutečnosti je. Asi ještě neporozuměli plně, že je Božím Synem, rovným Otci, ale zároveň jim pomalu začalo docházet, že nejenže nejde jen o obyčejného učitele, ale ani toliko o „obyčejného“ proroka.
V dané fázi jejich chození s Mistrem to asi nemohli poznat jinak, než skrze moment krize a ohrožení. Ti učedníci, kteří pracovali jako rybáři, byli obecně určitě na bouře zvyklí, protože ty mají na Galilejském jezeře tendenci přicházet velmi rychle, takže když se někdo plavil na lodi, mohlo jej počasí velmi snadno zastihnout nepřipraveného. Takový Petr nebo Jan jistě podobné situace již předtím zažili. Ale tato konkrétní bouře byla tak zlá, že i oni začali zoufat. To něco hovoří o její intenzitě. A zrovna za těchto okolností Pán Ježíš spal. Z lidského hlediska je docela obtížné pochopit, že se nevzbudil tím, jak loďkou zmítaly vlny a jak voda seshora i ze stran musela všechny promáčet. Určitě byl dost unavený, ale to danou skutečnost zcela nevysvětluje. Muselo jít zároveň o projev naprosté, kompletní důvěry ve svého nebeského Otce, který určil, že Boží Syn zemře v Jeruzalémě na kříži, a proto se Mu nemůže předtím nic stát.
Učedníci ovšem tuto důvěru neměli, i když v jednom ohledu pro ně platilo to stejné. Ne samozřejmě to, že mají zemřít na kříži, ale že nemohou zahynout dříve, neboť se mají stát svědky vzkříšení. Ano, můžeme říci, že tuto svou budoucnost nemohli znát, ale mohli vědět, že Pán Ježíš je Mesiáš, a proto dokud je s nimi na loďce On, nemohou se potopit. Ale oni to nevnímali, a proto, když už byli se silami v koncích, Mistra vzbudili se zoufalými slovy. To nám zaznamenávají všechna evangelia, ale Marek jediný uvádí určitý konkrétní detail. Matouš a Lukáš píšou, že učedníci řekli, „Mistře, hyneme,“ ale zde čteme upřesnění: „Mistře, nedbáš, (tedy nestaráš se, je Ti jedno, nemáš o to péči) že hyneme?“ A tato slova dnes zvážíme. Čti více…
J. C. Ryle: Apoštolské obavy, část 2.
„Ale bojím se, aby snad, jakž onen had svedl Evu chytrostí svou, tak nebyly porušeny mysli vaše od sprostnosti, kteráž jest v Kristu.“ ( 2. Korintským 11:3) V předchozím článku jsme zvážili první část zamyšlení kazatele J. C. Rylea na verš, v němž Pavel vyjadřoval strach o Korintské. Čehokoliv se obával tento veliký apoštol pohanů, toho se máme jistě obávat i my, a nesmíme to brát na lehkou váhu. Nejprve…
Čti více...J. C. Ryle: Apoštolské obavy, část 1.
„Ale bojím se, aby snad, jakž onen had svedl Evu chytrostí svou, tak nebyly porušeny mysli vaše od sprostnosti, kteráž jest v Kristu.“ ( 2. Korintským 11:3) O mnohých recích víry máme v Bibli zaznamenáno jejich selhání, kdy podlehli nějakému strachu; Abraham se bál o svůj život a oklamal Abimelecha ohledně svého vztahu k Sáře, David pro strach před Saulem uprchl k Filistinským, Eliáš zas utekl před vyhrůžkou Jezábel, Petr…
Čti více...Obrázky z duchovního dědictví Skotska
Asi před rokem jsme místo klasického článku dali na náš blog galerii fotografií z cest po Anglii, konkrétně z Londýna, Oxfordu a Dartmooru. Poukázali jsme si v tom kontextu rovněž na to, že s výjimkou Izraele snad žádné jiné národy nedostaly do vínku tak slavné duchovní dědictví, jako ty ze zemí Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Evangelium v nich v minulosti zakořenilo tak silně, a Pán Bůh jim v průběhu historie dával takové množství…
Čti více...Spasitel, Kristus, Pán
„Nebo narodil se vám dnes Spasitel, kterýž jest Kristus Pán, v městě Davidově“ (Lukáš 2:11). Na výše uvedený verš nepochybně slyšel nějaké kázání každý, kdo vyrůstal v církvi, nebo nějaký sbor navštěvoval aspoň s určitou pravidelností. O Vánocích, kdy si lidé připomínají narození Pána Ježíše Krista, se z něj káže z pochopitelných důvodů káže opakovaně, protože zase tolik textů se k danému účelu nenabízí. Jeho poselství se zdá jasné a…
Čti více...Nebeská přísloví pozemského krále, část 2.
Před více než rokem jsme se zabývali pravým smyslem knihy Přísloví. Ta patří mezi částí Bible, kterou by na první pohled mohli shledat užitečnou i leckteří nevěřící. Vyučuje k moudrosti, kterou hledali i mnozí pohané, jako Sokratés, Platón, Aristoteles, Seneca a jiní. Ale byl by omyl, kdybychom se domnívali, že biblická přísloví mohou vystihnout životy někoho takového. Šalomoun mluví o té moudrosti, jejímž počátkem je bázeň Hospodinova – totiž vážnost…
Čti více...David DiCanio: Hudba, pocity a ovoce – co utváří srdce?
Asi před rokem jsme se ve dvou článcích zabývali tím, že historické duchovní písně a moderní chvály představují dva diametrálně odlišné přístupy ke skládání písní, což uznávají i osobnosti z novoevangelikálních církví, které jinak se zpěvem současných chval nemají problém. Rovněž jsme si poukázali, který z obou přístupů ke skládání více odpovídá Božímu vzoru našich zpěvníků, totiž knize Žalmů (nepřekvapí, že ten historický). S ohledem na to, jak jsou moderní…
Čti více...Arthur W. Pink: Svrchovanost Boží v modlitbě
Hříšníka lze nazvat mnohými výstižnými synonymy; mezi jedno z nich patří i rebel. Adamův pád spočíval mimo jiné ve vzbouření se Boží autoritě a snaze postavit se na Jeho místo: „A budete jako bohové, vědouce dobré i zlé“ (Gn. 3:5). Od té doby člověk v této revoltě vůči svému Stvořiteli pokračuje. Nechce se Mu poddat, rád by si na Něm žil nezávisle a učinil vládcem svého života sebe samého. Proto…
Čti více...Eliábův vnějšek a vnitřek
„Když pak přišli, vida Eliába, řekl: Jistě před Hospodinem jest pomazaný jeho. Ale Hospodin řekl Samuelovi: Nehleď na tvárnost jeho a na zrůst postavy jeho, nebo jsem ho zavrhl; neboť ne[patřím], nač patří člověk. Člověk zajisté hledí [na to, což jest] před očima, ale Hospodin hledí k srdci.“ (1. Samuelova 16:6-7) Že Hospodinu nejde o pouhé vnější služby a vykonávání činností, byť jsou třeba samy o sobě dobré, ale záleží…
Čti více...Perly Arthura Pinka: Exodus 7:1-13
Již v minulosti jsme vícekrát čerpali z knih Arthura W. Pinka ze série Gleanings, tedy volně „Střípky“ z určitých částí Písma, konkrétně prvních dvou knih Mojžíšových, knihy Jozue a ze životů Eliáše a Pavla. Onen veliký Boží služebník byl jedním z největších Písmáků první poloviny 20. století – vždy duchovní, kristocentrický, pozorný vůči detailům, podněcující vážnou zbožnost a bázeň Hospodinovu. Každého křesťana, kazatele nevyjímaje, vždy velmi obohatí, když s ním…
Čti více...
Přidej