Písně církve ve světle písní Božích, část 1.
Evangelium, ta dobrá zpráva o vykoupení z bídy hříchu, předkládá před spasený lid Boží také řadu duchovních povinností. Nekonečná milost Boží v nás má produkovat také určité ovoce: „Evangelium, kteréž jest přišlo k vám, jako i na všecken svět, a ovoce nese“ (Kol. 1:5-6). „Protož prosím vás, bratří, skrze milosrdenství Boží, abyste vydávali těla svá v obět živou, svatou, Bohu libou, rozumnou službu svou“ (Řím. 12:1). „Zjevilať se zajisté ta milost Boží spasitelná všechněm lidem, vyučující nás, abychom odřeknouce se bezbožnosti, a světských žádostí, střízlivě, a spravedlivě, a pobožně živi byli na tomto světě“ (Titovi 2:11-12). Když někde zcela chybí, vznikají vážné pochybnosti, zda přes vnější vyznání víry dotyčný došel pravého znovuzrození. Hovoří to totiž o hrubé nevděčnosti, která je se spasením principiálně neslučitelná.
Vykoupený lid tedy má dbát tak, aby žil způsobem, který odpovídá oné naprosté změně, jíž Duch Boží při jejich znovuzrození vypůsobil. Musí o něm platit, že „Kristus, život náš“ – vše má činit pro Něj a pro Jeho slávu. Mrtvit skutky těla, posvěcovat se, šířit Boží království, nést svůj kříž, bojovat dobrý boj víry, zápasit pro pravdu Boží proti ďáblovým bludům – vskutku, těžko bychom mohli rozhodnout, která z těchto svatých povinností je nejdůležitější, protože vynechání kterékoliv z nich povede k hořkým koncům.
Pokud bychom se však zeptali, která z nich je nejvznešenější, už se nám nabízí výrazný kandidát – chválit a uctívat svého Pána a Spasitele, který je hoden „vzíti moc, a bohatství, i moudrost, i sílu, i čest, i slávu, i požehnání“ (Zj. 5:12). Řada jiných nezbytných součástí našeho duchovního života se vztahuje jen k časnosti, protože je neoddělitelně spojená se současným padlým stavem světa. Musíme šířit evangelium a vést boj víry, protože okolo sebe máme stále zástupy hříšníků a stále nám ve všem oponuje ďábel. Až Pán tomu jednou učiní konec, přirozeně odpadnou i povinnosti s tím vším spojené. V nebi, kde povládne dokonalost, se jim již nebudeme muset věnovat.
O chválení to však neplatí, protože tomu se budeme oddávat po celou věčnost, jak čteme ve Zjevení: „Potom pohleděl jsem, a aj, zástup veliký, kteréhož by žádný přečísti nemohl, ze všech národů a pokolení a lidí i jazyků, ani stojí před trůnem a před oblíčejem Beránka, oblečeni jsouce v bílé roucho, a palmy v rukou jejich. A volali hlasem velikým, řkouce: Spasení [jest] od Boha našeho na trůnu sedícího a [od] Beránka. A všickni andělé stáli okolo trůnu a starců a čtyř zvířat. I padli před trůnem na tváři své, a klaněli se Bohu, řkouce: Amen. Požehnání, a sláva, a moudrost, a díků činění, a čest, a moc, i síla Bohu našemu na věky věků. Amen“ (Zj. 7:9-12). Jde o jeden z mála úkolů, který máme společný s anděly, jakkoliv my sami k němu máme ještě mnohem více důvodů, neboť Kristus „nikoli nepřijal andělů, ale símě Abrahamovo přijal“ (Žd. 2:16). To samo mu dodává zvláštní vznešenost.
Chválení tedy patří mezi nejvyšší, nejduchovnější a „nejnebeštější“ činnosti, kterým se můžeme věnovat – čímž nijak nesnižujeme důležitost těch ostatních. Když se proto nakazí světskostí uctívání, sotva se budou duchovností vyznačovat ostatní části našeho života. Je to trochu podobné, jako když v jiném kontextu Pán Ježíš řekl: „Jestliže tedy světlo, kteréž jest v tobě, jest tma, sama tma jaká bude?“ (Mt. 6:23) Jestliže jsme tělesní v tom, v čem se nejvíce připodobňujeme andělům, jak tělesní asi budeme v tom, co se dotýká čistě lidských aspektů naší služby Pánu? A vskutku, ať si to kdo uvědomuje či ne – nebo chce či nechce přiznat – nemálo problémů, které církve řeší u mladé generace, plyne právě z návyku mládežníků na tělesnou hudbu. Čti více…
Robert Candlish: Modlitby za hřešícího bratra
„„Viděl-li by kdo bratra svého hřešícího hříchem ne k smrti, modliž se [za něj], a dá jemu [Bůh] život, [totiž] hřešícím ne k smrti. Jestiť hřích k smrti; ne za ten, pravím, aby se modlil. Každá nepravost jestiť hřích, ale jestiť hřích ne k smrti.“ ( 1. Janova 5:16-17) Jan předkládá na závěr svého prvního listu z inspirace Ducha Svatého nesmírně široké zaslíbení o vyslyšení našich proseb, když je činíme…
Čti více...Thomas Manton: Modlitby ve víře
„Žádejž pak důvěrně, nic nepochybuje. Nebo kdož pochybuje, podoben jest vlnám mořským, kteréž vítr sem i tam žene, a jimi zmítá.“ (Jakub 1:6) Pán Ježíš od těch, kteří k Němu přicházeli s prosbou za milost, očekával víru. Dobře to ilustruje líčení o dvou slepých, volajících o uzdravení: „A když šel odtud Ježíš, šli za ním dva slepí, volajíce a řkouce: Smiluj se nad námi, Synu Davidův. A když všel do…
Čti více...Nebeská přísloví pozemského krále
Hodnotu některých částí Bible uznávají i mnozí nevěřící. I když z Knihy knih nechtějí přijmout vše, ochotně připouští, že řídit se tou či onou částí by bylo užitečné pro všechny. Poměrně často to lze slyšet o Desateru, u nějž mnozí buď vůbec zapomínají na první čtyři přikázání týkající se vztahu k Pánu Bohu, nebo jej z něj vydělují, jako pro ně nerelevantní část. Jiní hovoří s úctou o Kázání na…
Čti více...Perly Matthewa Henryho: Exodus 12:1-20
Nový Zákon nazývá Pána Ježíše na mnohých místech Beránkem – i když drtivou většinu takových zmínek nacházíme v Janových spisech a zejména ve Zjevení. To odkazovalo na rozličné starozákonní oběti, jako třeba pravidelnou ranní a večerní oběť zápalnou, a především na beránka velikonočního, jehož krev zachránila Izrael před rukou zhoubce, zabíjejícího prvorozené v Egyptě. To vše staří Židé znali odmala tak dobře, že když Jan Křtitel poukázal svým učedníkům na…
Čti více...Charles Spurgeon: Rozjímání z cest o stezkách starých
Pán Bůh dává ve svém Slově mnohá zaslíbení těm, kdo nad ním pečlivě rozjímají: „Neodejdeť kniha zákona tohoto od úst tvých, ale přemyšlovati budeš o něm dnem i nocí, abys ostříhal [a] činil všecko podlé toho, což psáno jest v něm; nebo tehdáž šťastný budeš na cestách svých, a tehdáž opatrný budeš“ (Joz. 1:8). „Blahoslavený ten muž, kterýž nechodí po radě bezbožných, a na cestě hříšníků nestojí, a na stolici…
Čti více...Dva zázraky v krajině Tyrských a Sidonských
Oddíl o ženě syrofenitské, která si svou neodbytností na Pánu Ježíši Kristu vyprosila duchovní uzdravení pro svou nešťastnou dceru, každý křesťan velmi dobře zná. Patří mezi význačné pasáže, které nás povzbuzují a vyzývají k vytrvalému a neochvějnému prošení, které se nedá ničím odradit, dokud neobdrží vytoužené duchovní požehnání. Zatímco jiné známé oddíly s obdobnou duchovní lekcí jsou buď podobenstvími – jako to o ženě vdově, která dosáhla svého u nespravedlivého soudce a…
Čti více...George Müller: Životní výzva z Kazatele
Nějaké líčení zvláštních zkušeností víry anglického provozovatele křesťanských sirotčinců George Müllera (1805–1898) slyšela asi většina křesťanů. Příběhy o něm se u nás šířily již v době, kdy bylo zvykem překládat jména do češtiny, takže ve starší duchovní literatuře může člověk narazit ještě na „Jiřího Müllera“. Vskutku šlo o zvláštního muže víry, který svým životem podivuhodně prokázal Boží moc a zaopatřování. Stalo se například, že když se svými osiřelými svěřenci jedno…
Čti více...Nebeský postoj k soudům Božím
V jedné z proseb modlitby Páně, onoho velikého vzoru veškerého duchovního prošení, voláme za to, aby se děla vůle Boží „jak v nebi, tak i na zemi.“ Znamená to, že v nebesích se vůle Boží činí dokonale, bez odkladů, aniž by se pomíjelo nebo překroutilo cokoliv, co Hospodin po andělech chce; vše z dokonalých motivů, v dokonale vroucí lásce, bez sebemenšího poskvrnění byť i tou nejmenší hříšnou myšlenkou. Ano, takové…
Čti více...Alkohol, agapé a apologie abstinence, část 2.
V předchozím článku jsme se zabývali některými důvody, proč abstinence od alkoholu představuje pro křesťany nejmoudřejší a nejláskyplnější postoj, který vůči němu mohou zaujmout, a to bez ohledu na to, že striktně vzato Bible jeho mírné užívání nezakazuje. Konkrétními verši, které o užívání vína hovoří, jsme se příliš nezabývali, protože ty byly napsány v určitém společenském kontextu, a naším záměrem bylo předložit na prvním místě ty důvody, které nevyžadují žádné…
Čti více...
Přidej